Hra na nevěru

29.09.2017 21:09

Poprvé jsem mluvila na kameru jako někdo jiný. A bylo to věrohodné: vlastní teta volala mé mámě, proč jsem tajila, že jsem deset let vdaná...

Jakou roli jsem hrála? Jakou hraju teď? Co je podle mě to hraní a k čemu je dobré? To jsou otázky, nad kterými jsem se zamyslela.

Všechno je jen jako

 Nechci spoilovat ten pořad, tak nebudu mluvit konkrétně. Každopádně, jestli věříte tomu, že vám televize ukazuje pravdu, tak si přijďte někdy ke mně na lekci pro pohlazení po tváři - budete to jednou určitě potřebovat ;-). Je až zarážející, co všechno je nahrané a jen jako.

Ale i tady je prostor pro realitu, alespoň v omezené míře. Dostala jsem zadání být děsně zamilovanou, vážně nemocnou, podváděnou ženou, kterou chce manžel opustit kvůli nové mladší milence a která se nechce rozvést a dokáže nevěru odpustit. Situace na scéně se ale rozvíjela do netušených rozměrů, kdy moderátor vytahoval stále větší pikantnosti, které vyžadovaly okamžitou reakci a spontánní jednání.

Jakou roli zvládnu zahrát?

Bylo potřeba naladit se na svou roli a jednat podle toho, jak by nejspíš jednala ona. Ona jako oběť, která ví, že je nemilovaná, ale nechce si to přiznat. Ona, která nevidí svou hodnotu. Ona, která má strach, že zůstane sama s nemocí. Ona, která někde po cestě životem ztratila své sebevědomí a upíná se k muži, který si ji vzal, protože se ve vztahu odpoutala od okolního života a nevěří, že by ještě byla schopná navázat hodnotný vztah. Všude kolem je tolik strachu.

Zamyslela jsem se nad tím, jaké to je hrát někoho takového. A došlo mi, že je to vlastně snadné. Máme v sobě totiž všechno. Zárodky všech emocí, pohnutek, základní kód veškerého jednání. Určitě si někteří z vás vybaví Zimbardovy psychologické experimenty nebo projekt Třetí vlna, které dokazují, jak je snadné stát se fanatikem nebo sadistou. Můžeme říkat, že něco bychom v životě neudělali, ale pravdou je, že by se to mohlo stát, když budou vhodné podmínky, protože to na nějaké úrovni v sobě máme - třeba ne ve stejné míře, ale to, že to dokážu vnímat, pojmenovat, zařadit, znamená, že to porovnávám s něčím, co už znám.

Sebevědomí na cucky a další dárečky

Já si stejně tak můžu říkat, že bych přece nikdy nemohla být tak naivní, hysterickou, slepě milující, všechny nevěry odpouštějící pipinou. A přece... Taky už jsem bezmezně a úplně slepě milovala. Taky už jsem byla několikrát podvedená a byla jsem schopná mu to všechno odpustit. Taky už jsem byla vážně nemocná a měla jsem nejrůznější strachy, o to, co se mnou bude. A taky už jsem měla sebevědomí na cucky a nebylo to snadný. Sice se to naštěstí všechno nepotkalo v jeden čas, ale naladit se na "Aničku" vlastně nebyl takový problém, jak by se mohlo zdát.

Zahrát si jí mi pomohlo podívat se na sebe a svoje bolesti z nadhledu. Přehráním do extrému mi pomohla uvidět svou vlastní ubohost, moje vlastní přešlapy, programy, příběhy... Došlo mi, že když budu donekonečna omlouvat a odpouštět to, co mě ničí, tak se to stane součástí mého života.

Taky jsem si uvědomila, jak se to díky egu může celé posilovat a integrovat, ve chvíli, kdy někdo položí "vhodně" ohrožující otázky (jako moderátor v tom pořadu). Ano, jedná se sice o tzv. argumentační fauly, které vytrhávají věci z kontextu a útočí se záměrem vyvolat emocionální (a nikoli racionální) reakci. Ale i tak v rámci obrany své existence přirozeně bráním i ty patologie, co mě ničí, protože v tu chvíli nemůžu přiznat, že je v tom nějaký háček - ego má strach, že bych se pak úplně rozbila. Hodně výživné si ten pocit zažít v přímém přenosu.

Hrát či nehrát - o co tu vlastně běží?

Ve skutečnosti můžeme zahrát cokoli. Když opustíme bloky ve svém těle a mysli, naladíme se na zdroj, tak můžeme vnímat, že je tam všechno. Došlo mi, že být dobrý herec není až tak o talentu ke "hraní" jako spíš o talentu spojovat se se svým nitrem. Kdybyste náhodou na ten pořad narazili, tak uvidíte rozdíl, kdy to říkám skutečně cítím a vnímám - tzn. hraju, tak, že nepoznáte, že hraju a kdy to tahám z hlavy, a tak je poznat, že "to hraju".

V běžném životě je to stejně. "To jenom hraje" taky říkáme, když tomu nevěříme. Není to tedy ani tak o hraní jako o věrohodnosti. Jak potom najít hranici mezi hraním a realitou?  Co z toho je vlastně reálné, co je autentické, co má jakou hodnotu? Je snadné to odsoudit, ale není snadné se v tom vyznat a pochopit to. Už jsem zažila situace, kdy se člověk snažil vyjádřit nějakou autentickou emoci, ale takovým způsobem, že to vypadalo, že hraje. Fyzické nebo mentální bloky jej nepustily do nitra, aby se mohl napojit a projevit.

Z toho se pak zdá, že když se něco hraje, tak je to špatně. Ale záleží na úhlu pohledu. Každého z nás v životě potkávají nejrůznější role - dcera, matka, otec, učitelka, prodavačka, moderátor, sexy kočka, co má všechno na háku, větrem ošlehanej chlapák, co má patent na mužskou energii, rozkošnej diblík, rozverná věčně se usmívající optimistka a tisíce až bambilióny dalších. Některé hrajeme úplně nevědomě, některé si vybíráme, do jiných jsme natlačeni okolnostmi, do některých si nás staví naše okolí (které s velkou nelibostí nese, když se zrovna odvážíte chovat jinak).

Některé role, a já si moc přeju, aby jich časem byla většina, ale můžeme hrát vědomě. Tím nám pak vzniká prostor z nich i vystoupit, když je potřeba. Abychom se nemuseli potkat jako prodavačka a zákazník, jako matka a dcera, jako oběť a agresor, ale jako člověk a člověk, bez rekvizit a argumentačního arzenálu spojeného s jednotlivou rolí.

Není to snadná cesta k tomu vystupování z role. Je potřeba si uvědomit, co my zbyde, když roli opustím? O co se budu moci opřít, když ne o práva a povinnosti vyplývající z mé role? Jak se mám chovat, když mi to role neurčuje? Vyžaduje to bytí ve svém středu a opírání sama o sebe a to je sakra fuška.

Děkuji...

Díky úžasné umělkyni Martě za to, že mě s důvěrou doporučila. Díky mým rodičům za skvělý rodičovský reference a úžasnou podporu. A díky příteli na cestě, který mě podpořil, skvěle pobavil a namotivoval k napsání toho všeho.

Mirka

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Mgr. Mirka Papajiková Bankovní spojení:
1849057/3500

Facebook:
facebook.com/ROZVOJTANCEM
+420 607 282 559 mirka@rozvojtancem.cz