Vděčnost v přítomném čase

15.01.2017 22:48

Sdílím svoje osobní zážitky z jednoho dne. Věřím, že to může někoho inspirovat, i když to vlastně může působit dost "ezoušsky", což je paradoxní, protože jakkoli to vyznívá ulítle, tak je to maximálně ukotvený v těle a přítomnosti.

Sdílím to pro lidi, kteří se ztrácejí v toku těch všech věcí, informací a událostí, co se na nás každý den valí, pro lidi, co potřebují připomenout (stejně jako někdy já sama), kde je vlastně ta radost, láska, hravost, autenticita - připomenout, že to není jen ve filmech, ale v našich životech. Pořád. Tady a teď.

Nevycházím z údivu. Stromy, potok, spousta sněhu a ptáci..jsou všude kolem. Je to tak neuvěřitelně živé místo. Touha spojovat se s přírodou, učit se z ní, vnímat jí všemi smysly. Někdy dělám, že to není, že je mi stejně dobře ve městě, ale nějaká moje část, která stále roste, ví, že tu křehkou přírodu sama v sobě můžu udržovat, jen pokud budu dost často i v té přírodě vnější.

Ve městě je toho moc. Moc věcí, moc lidí, moc situací, moc plánů, moc očekávání, všeho je tam moc. Nemůžu tam vnímat to všechno - musím si vybírat a ostatní věci pouštět. To je dobrá kvalita - mám za to město fakt ráda, protože když se to dělá vědomě, tak mi to taky hodně pomáhá růst. Ale tady je všechno tak nějak jednodušší. A tím se na to všechno můžu ladit současně - nic nemusí vypadávat ze zřetele. Je to kouzlo jedno-duchosti. Je tu prostě jeden duch/energie toho místa, která všechno propojuje se vším - i se mnou, když chci. A já chci.

 

Odlesky sluníčka v potoce, probleskování paprsků mezi stromy, sýkorky přilétající do krmítek, uklidňující zvuk tekoucí vody, křupání sněhu pod nohama, koruny stromů pohupující se vznešeně a s dechberoucí ladností v mírném větru. Teď a tady je tu všechno, co potřebuju k pocitu štěstí (a vlastně je toho mnohem, mnohem víc).

Dotýkám se prostoru kolem sebe a cítím, jak se dotýká mě. Kráčíme po stráni zalité sluncem. Křupání sněhu pod nohama je natolik ohlušující a sluneční svit oslňující, že už žádné další vjemy nezvládám. Mlčíme. Vnímám svůj dech, svoje tělo, klouby, prsty.. Je tolik věcí, co se děje v každém jediném okamžiku!

Koutkem oka zahlídnu tvoji nastavenou dlaň. Opřu se do ní svojí dlaní a začínáme tančit. Jdeme, běháme a skáčeme ve směru chůze. Přetahujeme se a prolínáme se. Je to dost divoký, ale zahřívá to, a to je dobrý. Sundaváš bágl a já rukavice. Tančíme a chvílema se válíme - tady a teď ve sněhu na širém poli.

Potřebuju se občas zastavit, uvědomit si, kde jsem a kdo jsem já, co chci a jak. Pak se znovu můžu ponořit.

Připadá mi to jako potápění a vzpomínám si na jeden výstřižek na koláži od jednoho známého, který zněl "kolikrát se ponoříte, tolikrát se musíte vynořit". Na první pohled to možná vypadá jako blbost to popisovat-vždyť je to přece jasný, ale až teď při kontaktní improvizaci mi dochází, jak moc je to důležité. V kontaktu spolu mluvíme jinou řečí, která jde do mnohem hlubší podstaty, napojujeme se přitom do proudu bytí beze slov, bez hudby, bez přetvářky.

Dá se v tom snadno ztratit, nořit se stále hlouběji a nadechnout (vynořit se) až když je po všem. Tím se dá ale po cestě celkem snadno ztratit sama sebe. Najednou já neexistuje a my začíná vytvářet iluzi jiného světa. Teda není to iluze, protože ten svět existuje, ale vytváří iluzi, že neexistuje nic jiného. Když se ale "vynořím" zpátky do sebe - do vědomí, tak můžu vnímat, že tu jsou ty světy oba, paralelně, a vzájemně se prolínají.

Díky za to, že to všechno umím a můžu vnímat a ocenit.

Díky za Beatles z rádia po cestě domů a tuhle neuvěřitelnou skladu z neuvěřitelnýho videa, co jsem sdílela na facebooku: https://www.youtube.com/watch?v=BoL7uO55-g8.

Život je fakt super.

Vnímejme to co nejčastěji.

Mirka

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

K tomu být tak, jak jsem, a žít v přítomnosti mi hodně pomáhají zkušenosti ze zážitkové seznamky, kde  pracujeme s pozorností, mezlidskou interakcí, autenticitou a vnímáním sama sebe.

Šest pilířů Zážitkové seznamky


Pořádáme sebezkušenostní semináře, které unikátně propojují:

  • seberozvojové teorie,
  • možnost zážitku sebe sama v interakci s ostatními lidmi,
  • propojení a harmonizace mužské a ženské energie,
  • poznání zajímavých a podobně naladěných lidí,
  • cennou reflexi a zpětnou vazbu pro podporu dalšího rozvoje a porozumění sama sobě.


To vše vede k hlubšímu napojení na vlastní zdroj, k otevřenosti a autentickému vyjadřování, což považujeme za hlavní přínos našich seminářů nejen pro jednotlivce, ale ve výsledku i pro celou společnost.

Více informací.

 

Kontaktní improvizace

Je kouzelný způsob komunikace beze slov. Věnuji se jí už více než 10 let a neustále mě překvapuje, jak nevyčerpatelné téma to je. Od roku 2011 kontaktní improvizaci učím. Mým hlavním cílem je rozvoj povědomí o vlastním těle a jeho možnostech v kontaktu s druhými.

Na lekcích pracujeme s kombinací jemných i složitých technik kontaktu, které jsou využívány tak, aby rozšiřovaly vědomí tanečníků a podporovaly rozvoj vnímání, sebeuvědomění a samozřejmě také kreativity.

Tančíme každé pondělí až do poloviny února (pak bude minimálně měsíc pauza) od 19:30 do 21h v horním sále studia NUEVO, Senovážné nám. 6 (vchod vedle telefonní budky).
Lekce jsou otevřené pro veřejnost.

 

Kontakt

1 | 2 | 3 | 4 >>

Kontakt

Mgr. Mirka Papajiková Bankovní spojení:
1849057/3500

Facebook:
facebook.com/ROZVOJTANCEM
+420 607 282 559 mirka@rozvojtancem.cz